Ještě jedna věc... moje sestra měla donedávna dva psy. Teď má už jen jednoho, druhý pošel. Je to mnohem horší než mít dítě - dítě pohlídá babička, teta, kamarádka... psa nechce hlídat prakticky nikdo (natož dva, že). Psovi se musí podřizovat dovolené, kulturní akce během roku, výlety... prakticky každodenní režim. A je to na dvanáct a víc let.
Mám zvířata ráda. Doopravdy, ne jen "per huba". Na rozdíl od syna, který cokoli chlupatýho obchází obloukem si já na každý návštěvě hraju se psy, s kočkama, ve Zverimexu si povídám s papouškama a jako dítě jsem domů přitáhla kde co počínaje šneky a žížalami. Ale do bytu psa prostě NE.