Monty, já jsem jako dítě lezla přes cizí ploty za psy a měla jsem svačinu rozdělenou na díly podle trasy, kudy jsem ze školy šla. Takže já když přemýšlím o psu, tak si částečně plním dluh z dětství a chci ho vrátit dceři. Vím, že ještě v pubertě jsem záviděla pejskařům, že mají parťáka na procházky, co je neruší a současně dělá společnost. Teď z téhle stránky necítím nic a vidím jen to, co tady píšete. Že budu zodpovědná za další živou bytost a moje svoboda zdecimovaná na MD a RD se ještě o trochu zmenší.