Pilar, to je strašně těžké radit. My jsme si s manžou pořídili kapsáře yorkshire, byl zvyklý být občas sám, nemohli jsme ho brát do zaměstnání, takže od malička byl naučený na noviny. Když jsme ho pořizovali, pracovala jsem "normálně", takže sem letěla domů, vyvenčit a být s ním, ale pak začlo podnikání, a to už se končilo večer, tak proto se naučil na noviny. Spinkal s námi, byl to mazel, a on to věděl, že je naším středem pozornosti. JENŽE- po jeho 9ti letech se nám narodila holčička a najednou jsme mu zakázali spinkat v posteli, válet se na válende, kam jsme pokládali maličkou (to nespaní jsme ho učili, když sem byla těhotná, docela se naučil, parkrát sice skočil, ale hrozně málo) a začal nám dělat naschvály, prostě začal žárlit, nebyl to jen on, kdo byl středem pozornosti. A jak začla malá se batolit a strkat vše do pusinky, manža začal šílet z té špiny co sem nosí a je mu proti srsti, když pes olizuje dítě po pusince. My jsme rozhodnuti, že už nikdy nechcem psa, pokud nebudem mít barák, ale na druhou stranu, rádi cestujeme a prosit rodinu o hlídání nám vadí. Máme rádi malé psy, velkých se bojíme, krom retrívrů, ale je to další člen rodiny. Musíš se o něho starat, jako se staráš o svoji rodinu. Jako sama sem vyrůstala s pejskem, ale dnes vím, co to obnáší.