My jsme to zvažovali dlouho ... teď máme psa doma skoro rok. Pořídili jsme si Jacka Rusella Teriéra ... když se na to dívám zpětně, jestli bych do toho šla? Asi ano, ale nebudu tvrdit, že jsem nikdy nebila hlavou do zdi z toho, co udělal. Jako štěně rozkousal jakékoliv boty, které jsme třeba omylem zapomněli uklidit (jednou i úplně nové kozačky naší malé, které mě stály tisícovku, to jsem fakt obrečela) nebo jako štěňátko spolkl pecku z nektarinky, která mi upadla, následovala pohotovost, příprava na endokopii (předpokládané náklady zhruba 7000) nakonec dostal injekci na uspání, pecku vyblil, my zaplatili 1800 korun a jelo se domů ... na ulici dělá výtržnosti, kdykoliv vidí jiného psa ... to jsou asi zápory, které mi vadí.
Klady, je to plyšák, děti si mohou dovolit cokoliv, nic mu nevadí, venčení je náhodou prima, teď začneme chodit na agility, to se taky těším, navíc si zaběhám i já a v nepostatné řadě, holky neměly od té doby, co ho máme ani rýmu. Moje švagrová je lékařka a říkala, že je věděcky dokázáno, že pes posiluje imunitu lidí ve společné domácnosti, nevěřila jsem, ale je to tak.
Teď má po prvních narozeninách a začal se uklidňovat a myslím, že to bude čím dál tím lepší, chlupy tedy jsou (navíc bílé, takže všude vidět) ale to mi nevadí. Ale rozhodně to stojí za zvážení, je to opravdu velký závazek, který ten pes, ale dokáže vynahradit