jj, vybulela jsem se tam opravdu do dna. Asi jsem to potřebovala. Je fakt, že jsem moc jít nechtěla, dost jsem se bála, ale prostě jsem už nevěděla co mám dělat, koho se ptát - v rodině jsem se bála že se to obrátí proti mě, kamarádkám jsem se zrovna s tímhle svěřovat nechtěla. Bylo to když byl holce rok, a mě přišlo že se s mužem neustále hádáme ohledně její výchovy a že to mezi náma neklape. Tak jsem vyhrabala jeden starý kontakt od kamarádky který jsem si myslela že nikdy nebudu potřebovat. Paní jsem zavolala, a ona že už to ale nedělá. Pak se odmlčela a řekla "ale vy přijďte" - asi jsem fakt působila dost zoufale, tak jsem si říkala nemám co ztratit. Byla jsem u ní 2 hodiny, nejdřív taky spíš pohovor, potom za pomocí kartiček podle jejích instrukcí jsem sestavovala naši rodinu (i širší - šlo o to že jsem nevěděla koho mám zrovna "v ruce") a pak podle toho mi říkala jak asi vypadají naše moje vztahy s těmi konkrétními lidmi. A tvrdila mi, že s manželem zas takový problém nemám jako s mým otcem. Což v podstatě byla pravda, no dala mi docela solidní zrcadlo, sice to byly věci které jsem si třeba mohla uvědomit sama, ale neuvědomila, mě to nenapadlo, v určitém ohledu jsem byla dost sobecká a dětinská. Tak spíš mi ukázala pohled do mě, než že by mi dala návod na vztahy - i to tak řekla, že to co dělají ostatní ovlivnit nemůžu, že už jsem velká tak bych si neměla stěžovat kdo mi co "provedl" ale zařídit se tak abych se cítila co nejlíp.... a musím říct že to docela fungovalo. Byla jsem u ní asi 2,5 hodiny a chtěla 500,- (tu probrečenou krabici kapesníků jsem nedoplácela
) Asi dva dny jsem pak chodila jak s cihlou v hlavě, ale potom se mi ulevilo, začala jsem pomalinku přežvýkávat to co mi nazrcadlila a zařídila jsem se víceméně podle toho, pomohlo to. Ještě párkrát jsem měla cukání jít, ale když už to nedělá.... a k někomu novému zase..... tak se snažím nakouknout na sebe "zvenčí" co dělám blbě, někdy se mi to daří víc, někdy míň.... Za mě - jdi to zkusit, maximálně odejdeš s nepořízenou, ale hůř nebude.