Já bych se snažila se tomu ubránit. Je jasné, že dcera bude zklamaná, ale to je míň, než když jí kotě umře doma. Tak malinké se sice dá vypiplat, ale není to jen o krmení. Musíš mu pomáhat se vyprazdňovat. Šanci má malou. A i když ho vypipláš, bude mít mít mnohem větší riziko různých nemocí.
Měli jsme hodně koček. Ať už těch "našich" nebo těch, které jsme někde zachránili a pak si je někdo vzal. Jednou nám někdo přinesl kotě, co se fakt vešlo do dlaně (bez prstů). Namazala jsem ho máslem. Naše kočka, která sama koťata neměla, ho díky tomu olizovala a tak se mohlo vyprazdňovat. Já ho krmila, kočka opečovávala. Pak jsme museli odjet přes noc. Druhý den kočka, ač sama nerodila, tohle kotě kojila. Bylo to jako v pohádce. Když pak po roce mělo tohle odkojené kotě samo koťata, adoptivní matka se rozkojila znovu a staraly se spolu. A když koťatům byly tři týdny, jejich matku, původně nalezence, zajelo auto. A naše stará peršanka všechna koťata vypiplala.
Ale vnutit bych si takhle malé kotě nedala, právě kvůli dceři