Beruško, zvládám to úplně v pohodě.
Jsem skvěle kompenzovaná léky, i teď v těhotenství, takže nemám sebemenší problém.
Jediný co mi dělá problém jsou dlouhý tmavý zimy. To na mě depréze vleze i přes antidepresiva, ale prostě zvýšim dávku, čekám, až to zabere a přežívám.
U týhle nemoci je podle mě nejdůležitější připustit si že je člověk fakt nemocnej, a že to vůlí jen tak neovlivní... Pak se dát do rukou dobrýho psychiatra a čekat až se najdou léky, který na danýho člověka fungujou. U mě se ve finále povedlo a léky by dle genetičky neměly mimino ovlivnit.
Zatím je vše oka (více mě sledujou na genetice), tak doufám, že to tak bude i po porodu a hlavně doufám, že se tohle mejm dětem vyhne...