Mish, díky a já myslela, že jsem z toho venku určitě bych chyběla synovi, ten mě tady drží, ale celkově, znáš to, tady problém, tady, tohle taky nevyšlo, žádná radost, sháníš všude možně práci(tu už snad mám jupíí) musíš žít v jednom domě s neurotickým protivným otcem gamblerem, snášet jeho výpady, nadávky a přítel asi taky společné bydlení neplánuje, nevíš, kde začít a kudy dál...všechny to znají, ale u mě je to prakticky normální stav, takže jsem zvyklá. V depresi to bylo něco jiného. Zásoba AD to jistí a psychiatrička je velmi empatická osoba, jednou jsem se nezmohla ani na slovo a jen bulela...no, už je to pryč a snad to vše překonám nejen já, ale i Vy ostatní, držím palce