Jiři díky. Jí hodně prospělo, že jsem ve čtvrtek skončila akutně v nemocnici. Hned ten den mě operovali.Terku jsem si musela u sebe tvrdě vydupat-na příjmu tvrdili, že ji má mít manža doma a krmit ji z flašky, nebomi ji na to kojení nosit na návštěvy z domu (což je samozřejmě blbost!) Přitom na odděleních pak už k nám byli všichni milí a vstřícní a nic nebyl problém. Terinku prostě přijali jako na kojenecké oddělení, ale ležela se mnou na gynekologii, na pokoji jsme byly samy... na kojeneckém se mi o Terinku postarali během operace (hned v ten čtvrtek) a než jsem se vzpamatovala z narkózy a pak jsme byly celou dobu spolu a Terka toho využila, že sosala, sosala a sosala... byla u prsa v podstatě furt. Taky pak sestřičky z kojeneckého zíraly- při příjmu měla 3100g a o 5dní později při propouštění 3420g Nebýt povodní, že nás na rychlo propouštěli (propoštěli hromadně odpoledne všechny, co byli mimo akutní stav), tak jsme nejspíš ještě tam a věřím, že bychom odcházely s rovnýma 3apůl kilčama určitě Teď se akorát musíme zas sesynchronizovat v domácím prostředí ještě i s Niki a běžnýma povinnostma. Ale mám děsnou radost, že se nám to zatím daří (i když teda už beru za ty 4týdny 5. ATB a trochu mám někdy pochybnosti nakolik je pro Terezku to moje mlíko vlastně výhra, když některé z těch ATB při kojení vhodné nebyly, ale nebylo co jiného mi napsat. Z jedněch se mi osypávala, z dalších jí mlíčko nechutnalo, po narkóze se mi dvakrát z kojen hodně pozvracela, než to zas bylo OK (sestra sice tvrdila, že to nemohlo být z toho, ale já jsem o tom přesvědčená) ). No snad se z těch zdravotních trablí brzy nějak vykopu a Terka si pak bude moct dlouho u prsu užívat chutné a nezávadné mlíčko.