Jolano,
reportáž jsem neviděla (zasekává se mi to a nemám tolik času), ale tyhle chovací asistentky jsem zažila u nás (Kalifornie) a moc se mi to líbilo.

JIPka není místo, kde může s dítětem být matka hospitalizovaná - na JIPce jsou případy v kritickém stavu, zažila jsem situace, kdy začalo miminko vedle nás kolabovat, během půl minuty jsem byla na chodbě a na JIPce byl operační sál, naváželi kyslíkové bomby a vím já co všechno... takže prostě maminky miminek na JIPce nejsou v nemocnici.
Moje nedonošené dítě bylo moje první - nebyl problém být v nemocnici celé dny a domu se jezdit jen vyspat a vysprchovat. Ale co třeba mámy, které mají doma další děti???? Jak mají zajistit péči o ty ostatní děti? Co když mají nedonošená dvojčata, z nichž jedno je relativně OK a druhé zůstává na JIPce dlouhé týdny a měsíce - tj. jedno je propuštěné domů a druhé ne?
Řekla bych že skutečně tak asi polovina matek nemohla s dětmi být tolik, jak by si přáli, většinou kvůli sourozencům.

Pro nedonošené dítě je důležité, aby se naučilo samo krmit. Miminka dostanou sondu do žaludku a jsou krmená sondou. Nicméně je potřeba "cvičit" kojení i lahev, bez toho dítě nemůže do domácí péče. Krmit dítě lahvičkou je poměrně fuška, miminka mají málo sil, usínají u toho, je potřeba je postupně odříhávat, aby je nebolela bříška. Kromě toho miminka lépe prospívají, pokud mají co nejvíce kontaktu s lidským tělem... normální sestra na JIPce si nemůže sednout na půlhodiny s jedním miminkem do křesla a učit ho pít (antož když je to dítě s brutálním refluxem, které každé krmení protrpí). Má na starosti x dalších dětí a co jsem viděla naše sestry, tak se teda nezastavily ani v normálním provozu, natož když byla nějaká krize (a že ty krize byly furt). Takže "cuddlers" (jak se jim u nás říká) pomáhali hlavně s tím krmením a chováním dětí které byly moc neklidné.

Samozřejmě že ta asistentka tam nemá co dělat v okamžiku, kdy je tam matka, ale někdy je pro tu matku skutečně obtížné tam být.