Asi tak, chovací asistentky pro ta miminka, která tam maminku opravdu mít nemohou jsou jistě dobrý nápad, ovšem mnohá prohlášení v pořadu mě šokovala.
Sama jsem tam byla ne s nedonošencem ale s nemocným novorozencem a nejde jen o moje subjektivní pocity či zážitky, ale jsou zde zcela objektivní důkazy toho, že tam přítomnost matek všelijak komplikují nebo i znemožňují. Úplně nová nemocnice, nové neonat. oddělení a na Jirp, kde je tak 15 i více miminek je pokoj pro 5 slovy pět maminek, jak tam ty maminky asi mají být, když jim to prostě neumožní zvlášť pokud nejsou přímo z Plzně, naopak tam maminky čekaly, kdy se pro ně uvolní místo na tom jednom pokoji s 5 lůžky! Nevím, jestli je to tak i v současnosti( ale vsadím se, že ano), ale jak pro maminky docházející tak pro maminky spoluhospitalizované jsou tam návštěvní hodiny, mimo tyto hodiny jsme k dětem nesměly, protože si to lékaři, především ten děsně uvědomělý pan primář, který mluvil v té reportáži, nepřáli. Dopoledne jsme tam směly na hodinu, odpoledne asi na 4 a večer na hodinku. Sama jsem zažila, že jsem v noci slyšela Tomíka dlouho plakat, tak jsem se šla podívat, dovnitř jsem ovšem vpuštěna nebyla a bylo mi řečeno, že si mám jít lehnout, že až bude mít sestra čas, postará se o něj.
Takže chovací asistentky dobré, ale především by se měli postarat, aby tam se svými dětmi mohly být maminky, které s nimi být chtějí a to bez takovýchto omezení. Chápu samozřejmě, že pokud je nutné provádět třeba resuscitaci, tak maminky na tu dobu místnost opustí, to je jistě přirozené, ale to není případ plzeňské FN, tam je to nastaveno tak, aby se tam matky co nejméně pletly.