Diskusi jsem jen prolétla, tak možná budu někoho opakovat...
Hodně Tě chápu. A vůbec Ti nezávidím.
Maminka je nemocná, potřebuje v prvnířadě pomoc psychologa, nemůžeš ji jen tak vyházet věci z jejího bytu. Do toho Tobě ani sestře nic není.
MOžná jako jediná chápu Tvého manžela. Mně by teda hodně vadilo, mít u nás v bytě nakvartýrovanou tchyni třeba 3x do týdne... s tím, že si naše děti k sobě nevezme.
U nás tohle dělá moje máma. Nebo spíš roky dělala... Naši mají dvojdomek s malou zahrádkou, mi rodiný dům se zahradou a bazénem. Kdykoliv kdokoliv (mami, tati, sestra) slavili - odehrávalo se to u nás. Na návštěvy se jezdilo k nám - mi máme zahradu, mi máme větší byt.
Poslední rky, co chodím do práce už to bylo neúnosné. Přijela sem utahaná z práce (jezdím denne autem a vstávám před 5), vyzvedla děti ze školky a školy - dovalila s nákupem v 16,30 domů a naši seděli u mně doma a popíjeli kafe a čekali. Rozdováděli děti, udělali bordel a v sedm před Večerníčkem se zvedli a odjeli. Pro mně záhul. Šla jsem uklízet. Jooooo a podotýkám, ven šli jedině když sem je vyhnala na vzduch a šla s nima.
Takže sem jednoho krásnýho dne udělala zle. Zakázala sem u nás oslavu ségry svátku, měsíc na to jsme jeli přár máti k narozeninám k nim.
Jedinej rozdíl je, že si naši kluky vezmou.. to jo, ale den před a den po jsou u nás... a berou si je ze soboty na neděli...
Prostě to bylo šíleně vyčerpávájící.
Teď k nám jedou 2x -3x do měsíce o víkendu, někdy si vezmou kluky, občas (1x za poslední 3tydny) přijedou v týdnu - to už jde. A hlavně se konečně začali domlouvat, zda se nám hodí mít ten den návštěvu.. dřív jezdili bez ohlášení.