Jen drobnou poznámku k tomu (ne)navštěvování.

Já beru svůj byt jako svůj hrad, místo, kde se mám cítit dobře a bezpečně. Totéž přeju svému manželovi. Slovo manžela má u mě u nás doma větší váhu než slovo rodičů nebo sourozenců, páč on má domovské právo, oni ne. Neudělala bych mu to, že bych tam zvala někoho, kdo je mu tam nepříjemný. Jasně, kvůli rodičům se můžu trochu přemoct, ale TROCHU, ne tolik, abych tím sama trpěla. Kdyby mi manžel vodil nějak často domů svého otce (nepříjemný, chvílemi agresivní, atd. atd.), nesnesla bych to. A to přesto, že má nejspíš taky nějakou diagnostikovatelnou záležitost. Můj dům, můj hrad. Sorry.

(Předejdu poznámkách o necitech - manžel se o otce pravidelně stará, protože sám může být max. pár hodin - ale u něj doma.)