Dandy, to jsi napsala moc pěkně.
Od dětství jsem věděla, že nechci mít z dětí mamánky, které budou vříškat, jen co se dotknu kliky od dveří. Zažila jsem něco podobného u známé, která si na tom ještě zakládala, a byl to děs - pro dítě, matku i všechny okolo.
Naše babička je celá špatná z toho, když syn při jejím odjezdu pláče nebo když jí pláče do telefonu, že k ní chce. Utěšuju ji tím, že se pak během chviličky zase rozveselí a že tohle je ještě velmi přijatelná daň za to, že se mají rádi.