No já mám právě zkušenost s tou psychikou. Tenkrát to byl pro mě takový stres, že mě začaly oči i slzet a štípat, jako při únavě.

Dr. u nás v kraji byl debil. Hned mi dával různá sklíčka a já s nima viděla hrozně, nebo spíš vůbec, strašně jsem se bála říct, že na té svítící tabuli to vidím nejlíp bez ničeho. Když jsem stále říkala, že ani s těma sklíčkama nevidím, seřval mě, že zdržuju a že si vymýšlím. Tak mi prostě něco naordinoval, nosila jsem brýle naprosto zbytečně. Pak jsem přestoupila na jinou školu a bylo. Tam už se o to, jestli mám nebo nemám nosit brýle, nestarali. Dodnes vidím stále stejně.
Pravé oko teda slabší mám, jak je to více jak půl metru, tak drobnější písmo už mám rozmazané. Ale toto mám takhle právě od té druhé třídy.