Musím souhlasit s tím, že nejlepší hračkou jsou běžné domácí potřeby. Ať již kuchyňské (nádobí - pokličky, umělohmotné misky, čínské hůlky, sítka,...), či technické (šroubovák, vrtáky, metr,...) , nejlepší jsou prostě ty, se kterými nás dítě vidí a chce si také vyzkoušet, jaké to je držet mixér, točit šroubovákem )skutečným), luxovat, dávat prádlo do pračky a točit při tom knoflíkama, "péct"v troubě apod.
Mám dva kluky (20 měsíců a něco málo přes tři roky) a jejich děda, když je s nimi na zahradě, vždycky volá: "Kdepak hračky, všechny je vyházejte, už jim nic nekupujte, stejně si s nimi nehrají!" A uklízí rozbité květináče, vyházenou hlínu, vyndavá nakupené listí z truhlíků a trávu a kamínky z bazénku s dešťovou vodou.
Tím se vlastně dostávám k dalším "hračkám", a tím jsou přírodní materiály. Kluci rádi kreslí do písku a hlíny, z kamínků tvoří řady, matlají se s vodou na dřevě, zkoumají všechno možné pod kameny - žížaly, mravence, stonožky, případně se vezmou barvy - tempery, křídy a kreslí se a maluje na dřevo, kameny, cihly. To už jsou zase výtvarné potřeby ke hraní. Důležité je, aby s nimi byl někdo dospělý a vnuknul jim sem tam nějaký nápad nebo jim případně něco ukázal, co se dá jak dělat a taky je ovšem pohlídal, aby si neublížili (třeba zrovna se šroubovákem).
Je samozřejmě nutné vycházet z nátury našeho dítěte. Někoho baví více tvořit, jiného skládat, jiného kreslit, někdo si radši hází míčem a jiný prohlíží knížky.
A na závěr rada - je dobré, když mají děti třeba "dvoje " hračky. hrají si nějakou dobu s jedněma a po čase se hračky vymění a děti mají rázem opět zájem!
Ale stejně, děti si hrají nejraději s hračkami, které nejsou jejich. A když koupíte úplně tu samou hračku domů, tak si jí po třech dnech ani nevšimne..
Maruška