Holky, dívám se na sebe objektivně a bývala jsem hrozná potvora. Ještě když jsem nebyla těhotná, tak cca 3 roky před tím jsem mu občas utekla na nějakou pařbu, mnohdy tam byl můj bývalý, kterýho jsem měla dost ráda, ale vážně přísahám, že mezi námi už nic nebylo. On mi to do dnes otlouká o pusu. A že mě opustil když jsem byla těhotná, to je strašnej podraz, ale on to vysvětluje, že mu v tu dobu došla trpělivost. Jenže nechápu, proč se vracel, když s ním nedokáže žít a proč to udělal ted? Vždyt věděl, že jsem temperamentní, proč mi to ted vyčítá. Největší paradox je, že on nemá vůbec nic, byt je můj. Jenže se to ve mě bije. Nechci ho využívat kvůli penězům, do práce půjdu až příští rok, ale kvůli malýmu budu asi muset. Jenže mě se nechce ten vztah ničit, pořád si říkám, že je to jen zlej sen. Já se neumím dívat na to, jak si chce brát malýho na víkendy s ní. Přitom ona sama má dceru a je vdaná, i když s manželem žijou tak, jak to teĎ chce ten můj.