Myslím, že v první řadě potřebuješ nějak zpracovat a "oklepat" šok z toho zjištění.
Aby ses přestala třást a našla aspoň trochu té pevnější půdy pod nohama, což nebude vůbec jednoduché.
Pak zkus v rámci možností uvažovat racionálně:
- chceš s partnerem zůstat?
- co chce on? jak se k té situaci staví?
Co se účelových vztahů týče, mám ve svém okolí dva - jeden dlouhodobý s nejasnou vidinou řešení (problematické dělení majetku manželů), jeden krátkodobý s horizontem řešení (dotyčná ještě nedozrála k tomu, že bude s dětmi sama).
Bez ohledu na můj osobní názor (tohle si musí každý srovnat sám se sebou) - reálné to nepochybně je, otázka toho, jak a nakolik to koho uspokojuje je velice individuální.
S přívlastkem "dočasnosti" to nemusí být jako prvotní (náhradní) řešení od věci.
Lidově řečeno - vyhodit ho můžeš vždycky. Když to uděláš, měla bys mít promyšlené, co a jak se bude odehrávat dál (finančně, existenčně, emocionálně).