V každém případě vám moc děkuji za názory, půjdu přemýšlet. Koukala jsem na jiná témata tohoto směru a je to všechno tak podobný. Ta bolest, bezmoc, naděje a tak. Prožívám běžný lidský problém / až teda na ty urážky / a je jen na mě jak ho vyřeším. Myslím, že se asi budu muset přetvařovat, nesmí vědět, jak mě to zlomilo a za pár dnů si nějak vyčistím hlavu, třeba s malým někam odjedu a pak se vrátím a bud ho vyhodím hned a nebo budu naprosto skvělá a vyhodím ho potom, aby věděl oč přišel, I když to mu stejně jednou dojde. Zní to neskromně, vím.