Za sebe říkám, že interupce pro mne nebyla žádné trauma. Vůbec si nepamatuju ani který měsíc jsem ji podstoupila, natož den. Nikdy mi ani na um nepřišlo toho litovat, naopak. Bylo to dobré rozhodnutí.
Jednou, dávno před tím jsem potratila samovolně a beru to tak, že příroda se zachovala moudře. Dítě asi nebylo o.k a tak to mělo být. Že bych za něj zapalovala svíčky, nazývala ho jménem a slavila nedožité narozeniny? Morbidní a nic pro mne.