potratila jsem první dítě v 16 tt, kdy jsem nenosila ani nezvedala vůbec nic těžkého.
Když čekáš další dítě a kolem ti už jedno běhá, těžko ho můžeš úplně ignorovat. Zvedáš ho stejnak pořád - ať už do kočárku/z kočárku, do/z auta, na záchod/ze záchodu, do/z vany... Těch situací za den je milion...
Těžko můžu spícímu čtyřleťákovi (22 kg) v noci říct, ať si vystoupí z auta a vyšlape dvě patra do postele - musím ho zvednout a odnést do postele sama.
Vycházím z toho, že jde o kontinuální zátěž, na kterou je tělo zvyklé, nezvedám zničeho nic 22 kg, jsem zvyklá je zvedat průběžně, mám na to svaly. Takže pokud nemám hematom v děloze nebo jiné riziko, ale normální fyziologické těhotenství, musím se zvládnout postarat i o svoje již narozené děti. A to obnáší i jejich nošení, zvedání a poponášení. Je na každé z nás, jestli bude nosit váhu dítětě pevně rozloženou na zádech s nízko uvázaným bederákem, nebo jestli se bude předklánět a (z hlediska zad - zvedání z předklonu) zcela špatně brát do ruky kočárek i s váhou dítěte a vynášet ho do schodů...