tak se zahleď sama do svýho svědomí. o embryu víš to že je to dítě, že se to nepíše s měkkým už ne. co když ti nejde tolik o děti jako o pocit, že jsi lepší než ostatní, že bys nikdy nic tak špatného neudělala, že je třeba dát těm zlovolným ženám, co na potrat šly, na pamětnou, zasejt do nich výčitky svědomí, aby se posraly z podoby a nemohly se starat o děti k´terý už mají. co když tě akorát baví rejpat se v cizím neštěstí. nikdo nejde na potrat s radostí. nezměníš nic jen dáváš najevo holkám s postinterrupčním syndromem že je na místě když trpí. kolik je ti roků? kolik máš peněz že jsi připravená živit všechny děti které počneš? proč je v pořádku že se po potratu cejtí žena špatně? proč nepliveš taky na chlapy, který je do tý situace dostali a pak se na ně vysrali? je mi z tebe zima a z tvý lásky k dětem.