"Četla jsem i názory psychologů a psychiatrů, že deprese a neurozy mohou být projevem zdravějšího postoje k životu (teď jsem to hoodně zjenodušila) , ve smyslu realističtějšího postoje, autentičtějšího, přímějšího, ve smyslu začátku cesty k osobnímu a duchovnímu růstu a zrání."

Z duchovního pohledu je to téměř nevyhnutelná fáze, která předchází pátrání po smyslu. Neznám prakticky nikoho, kdo duchovně hledá a neprošel fází ztráty smyslu ve vnějším světě. Nemám teď na mysli naučené křesťany nebo jiná náboženství získáná mezigeneračně.

Dokud jsem tu já a zaujetí mými prstíčky, tak jsem stále zasekaná v materiálním světě, který dřív nebo později přinese utrpení každému. Hmota je pomíjivá, tělo je pomíjivé, mysl je nestálá a vše je to prázdné.