Sojko šla jsem k dr. právě proto že jsem po nocích nespala, ve dne hleděla do blba, neyla jsem shopná ani otevřít pošťačce. Nespala jsem protože se ke mě vraceli mrtví a pořád se to stupňovalo. Ze začátku stačilo rozsvícené světlo na chodbě, pak v ložnici a nakonec jsem se večer nutila být vzhůru jen abych neusnula. Manžel mě budil, že jsem křičela ze spaní o pomoc a nemohla jsem dýchat, ale sama jsem se nevzbudila nikdy. O kluky se tehdy staral on. Já na to neměla. Já je jen automaticky přebalila, nakrmila a to bylo všechno. Ven s nima taky chodil on. Já nemohla. Nemohla jsem nikoho vidět, s nikým mluvit. Taky mě napadlo několikrát, že by to měli beze mě lehčí, ale nikdy ne ve smyslu, že bych si něco udělala, spíš, že bych se sbalila a odešla. Nikdo krom manžela si ničeho nevšiml a nikoho ani nezajímalo, že taky můžu mít nějaké problémy. Jen to na mě všichni dál sypali... Když mě viděl praktik tak bez keců napsal papír a hned tam i volal, aby mě hned vzali. To už jsem doma měla různé prášky co byli volně prodejné, ale nic nezabíralo. Až teď jsem schopná trochu v noci spát aniž bych křičela ze spaní a bála se každého stínu. A víš co je nejhorší? Že já měla noční můry už jako malá, ale nikdo to řešit nechtěl. Přes den jsem měla furt co dělat, měla jsem dost nabitý program. Zlepšilo se to až jsem se odstěhovala z domu. Po smrti sestry se to vrátilo a roztáhlo do takových podob, že bych to sama nedala...

Nebudu nikoho přesvědčovat o mém názoru. Prostě si myslím, že na výběr má každý. A pokud si dotyčný myslí, že ne tak je na vinně okolí, které si včas nevšimlo co se děje... Chtěla jsi znát názor jiných, tak jsem ho napsala.