kdyz dorazili zachranari,uz jsem nebyla omdlela, jenom jako zfetovana, polita celou hlavu (vlasy pod zadek) mandarinkovou limonadou, lezim tam tak v kostymu a lodickach na zemi uprostred metra na namesti republiky, hrozne se smeju a volam: naazdaaar kluciiii, vy mate baaajecny oranzovy vesticky, asi jako nasi popelari
ptali se kolegy, ktery stal nervozne vedle mne a zmoulal moje boty (co mi ty lodicky spadly z nohou, kdyz mne vlaceli z metra), cim jsem se to sjela....rikal, ze nicim, ze jsme byli na injekci proti chripce, nechteli mu verit, ze to pry jeste nevideli, on jim prisahal, ze ani nepiju, ze je to fakt ta injekce....do toho jsem zacala znova omdlivat, takze mi poplacavali tvar a jeden ze zachranaru se ptal: jak se jmenujou vasi rodice, no???? jsem na nej mzourala krz mandarinkovej povlak a rikam: noo, preci mama a tata, ne????

pokrac dale