My máme taky nalezence, číča byla ani ne dvouměsíční. Z přírody šla rovnou do bytu, ze začátku to byla síla. Všude hlína z květináčů (i v gauči - pod sedákama, doteď to nechápu).Měla jsem pocit, že se neumí ani umýt-olízat. Ale instikty jí to anučily. Kastrace byla dar z nebes, byl to mazec, když to na ní přišlo, řvala, připouštěla se o nábytek a sváděla manžela. Pak taky hrozně kradla jídlo (a to jí zůstalo do těď). Pamatuji se, jak jsem jednou na Vánoce dělala dort - hvězdu. Než to stačilo vychladnout, z hvězdy bylo kolečko, sežrala všechny cípy.
A po 5 letech jsme se přestěhovali na vesnici, kde jsme si postavili barák. Po nějaké době začala chodit ven (v zimě a v dešti neee, fuj), začala chytat myši, donese je domu, někdy je sní, někdy ně, nebo nechá jen torza tělíček. A žlučník nesežere nikdy. Docela se i pere, občas přijde se šrámem.
Kočky se přizpůsobí snad všemu.