To ale asi tak vnučka nechápe. Spíš si myslím, že by jí uspokojilo jí jakoby "potrestat", aby i vnučka měla pocit, že se to viditelně babičky dotklo. A já ji i docela chápu. Musím bohužel přiznat, že tyhle stavy taky občas cítím. Zvlášť, když se mi dostane křivdy, po které ani nenásleuje omluva. Sice se za to i vnitřně stydím, ale bohužel, to v sobě cítím. To že to neudělám, je jiná věc... Ale někdy bych si s takovou chutí tak bouchla!!!