Ahoj, podobna vec me taky trapi, ale protoze se chci vyhnout podobnym "koncum" jako u vas, tak o kamaradovi mlcim. Uz jsem tp dnes psala na jinou diskuzi, tak s prominutim kopiruji:tajim kamarada. Neni to "kamarad" co taky rad, nic mezi nami nebylo a nebude, je to proste clovek, ktereho mam moc rada a mimo rodinu ho pocitam mezi 4 mne nejblizsi lidi (ty zbyvajici 3 jsou kamaradky). Vim, ze nic nebude, pac me jednak nepritahuje, ma plno deti, je verici.... a z milionu dalsich duvodu. Manzel mi veri, ale stejne vim, ze mu to neni prijemne, ja se zase tohoto cloveka nehodlam vzdat - takze tajim. Teda spis o nem nemluvim...a mrzi me to, ale vim, ze je to mensi zlo. Mrzi me to o to vic, ze vlastne tajit neni co omlouvam se za zmatene vyjadreni, snad nekdo pochopi, co chtel basnik rici.
V tehle veci jsem na vazkach - na jedne strane je mi lito, ze vlastne nemohu byt uprimna, na druhe strane bych asi mela problem manzelovi tolerovat podobne blizkou kamaradku... coz je sobecke, ale asi prirozene.
Radim tudiz to, co praktikuji ja - v kamaradstvi pokracovat, o manzelovi o nem prestat cokoli rikat. Ty mas cisty stit, ale jeho pristup lze prece taky pochopit. Takto se vlk nazere a koza zstane cela. Ideal to nicmene neni