Akynali, zeptala jsem se manžela, jak to cítí.

Pokud jde o to, zda by ji respektovali i bez fyzických trestů, říká, že se o tom takto nedá uvažovat a nikdy o tom také neuvažovali, že to k ní prostě patřilo. Že bez toho by to prostě byl někdo jiný a těžko říct, zda by tu jinou osobu respektovali nebo ne.

A pak řekl doslova, že na její fyzické tresty dodnes s láskou vzpomínají jako na způsob řešení.