Tak já za sebe mám taky fajn kamaráda, semleli jsme spolu kde co, už se známe léta, déle než s manželem, ale pravda je, že se vídáme většinou jen spolu, tak nějak si potřebujeme podrbat v soukromí. Nepracujeme spolu, ale zase jsme spolu chodívali pařit (což teď od doby, kdy jsem byla prvně těhotná, kojila a teď po druhé těhu moc nejde), ale i na večeře, obídky, sem tam mě odpoledne vyzvednul a jeli jsme se dívat někam třeba na jez, jak teče voda a drbali a drbali. Asi je to neobvyklé - ne každý by to toleroval, ale manžel to toleruje. Buď mi věří nebo taktně mlčí, možná od obojího trochu. Vídáme se čím dál méně, ale pořád jsme na stejné vlně.
Tuhle jsme zrovna říkali, že spousta lidí do našich životů přichází a odchází, ale my že jednou budeme sedět jako starci na lavičce a budeme si vykládat, jakej jsme měli život.
Manžel měl taky takovou bezva dívčí partičku (on mezi nimi jediný chlap, co je zvládal), ale tak nějak se to s přibývajícími dětmi rozpadlo.