Ahoj všechny (všichni), tohle téma otevřelo i jednu moji otázku, kterou čas od času doma řešíme. Vztahy s bývalými.
Žila jsem 11 let s první partnerkou, potom mi začala zahýbat a nemohla se rozhodnout, co udělat. Dlouho jsem jí dávala šanci, ale vztah umíral (2 roky) a já si nakonec podala asi 3 inzeráty a poznala pár žen. Potom to klaplo, jiskra atd. Znáte to asi.
Veliká láska, uzavřely jsme i registrované partnerství. Teď jsme spolu 4 roky (téměř).Vychováváme dva kluky (můj biologický devítiletý syn je ve střídavé péči - s bývalou), mladší 1,5 roku.
Velmi často se nám vrací téma, jak intenzivní mají/nemají být kontakty s bývalými. Bývalka se při pár náhodných setkání na začátku nechovala k současné partnerce pěkně, takže vznikla velká averze. Navzájem se fakt nemusejí.
Takže se s bývalou nijak nestýkám, ale někdy si píšeme sms a maily i o ně
čem jiném, než jsou věci kolem syna. Moje současná partnerka je hodně odlišná, ale byl to s ní takový ten "impulsivní" výbuch, s bývalou to bylo pomalé sbližování, ale byly jsme na sebe neskutečně napojené (i proto, jak brzy - v19letech - jsme se poznaly - dozrávaly jsme spolu.) Komunikace s ní mi chybí. O filmech, o knížkách, o psychologii atd.
Myslím, že jinak to mám naprosto vyřešené, žádná nostalgie, žádné reminiscence.
Současná partnerka je ale naštvaná a mrzí ji to a říká, že to není normální (psát si ty sms, třeba večer mi pípnou 3 po sobě, ale já jí řeknu zhruba téma, o čem si píšeme...)
Co myslíte? Je to tak nepřijatelné?
(Partnerka tvrdí, že mně by se to taky nelíbilo. Já si zas myslím, že jsem hodně toleratní a nechávám druhého dost dýchat ve vztahu - asi to zní samolibě, ale onoto spíš někdy vypadá, že "miluju málo" - nemusím se moc objímat, vyznávat atd. Nemůžu říct, jak bych se k tomu stavěla, protože partnerka se s bývalkou kontaktuje tak jednou za čtvrt roku jednou sms.)