Ahoj Marcelo,
nechci se hned zastávat táty Tvých dětí, ale není to taky trochu ekonomická a časová záležitost, když teď žije tak daleko? Myslím, že na tohle při rozpadu rodiny nikdo nemyslí. Já jsem třeba finančně na dně a to nevydělávám zas až tak málo. Pravda o to víc má můj synek, doufám. Chtěl bych s ním být častěji, ale i přes tu situaci, kterou jsem popsal ve svém příspěvku, to mám 100km ( za jeden víkend je to 4OO) a to taky něco stojí. Potom, čím častěji, tím nákladněji. Nejde o to, že bych na to nechtěl dát, ale není, kde brát. A jistě víš, jaké to je, když se nová rodina staví na nohy. Nevím jak to bylo u vás, ale můj obecný názor na tuto záležitost je takový, že ženy vezmou dítě (děti), chlap ať platí, ať mají z čeho žít a jdou si do svého světa nespoutané nezávislosti, zpravidla ve zlém (aspoň na začátku než jim to všechno dojde). Možná jsou muži hrdí na sebe tolik, že než aby přiznali, že by je takový způsob života zrujnoval, raději se o děti nezajímají. Však, zpravidla, rozvody a rozchody jsou o tom, že vyhraje žena. Ale jak by to na světě vypadalo, kdyby se poměry obrátily. Znám případy, kde jsou děti u táty a stejný problám se řeší opačně. A navíc, kdo z našich nových partnerů, hlavně z žen, je ochotný strávit tak častou komunikaci a vztahy k minulosti svých druhých partnerů, když si zakládají nový rodinný život?
Prostě:

JAK SE RODINA JEDNOU ROZPADNE JE TO PRO VŠECHNY JEJÍ ČLENY,slušně řečeno, V HÁJI.

A pokud nenajdou společnou řeč ani potom a nevrátí se k sobě, nezbývá než se s tím smířit. I když to potom bolí hlavně naše děti.

Strašně se mi líbí věta, kterou jsem našel na těchto stránkách:
První povinností otce k dětem je milovat jejich matku. A naopak.
Kdyby to tak všichni ctili tak neřeším takové zlo které se mezi mužem a ženou stále stupňuje.

Krásný čas všem

Petr