Hezký den, mám přítele, kterému je 45let, má z předchozího vztahu 15letou dceru, žijeme spolu rok a půl ve společné domácnosti, já mám dvě děti 6let a 12let, mně je 30let. Je to strašně hodný člověk, má nás moc rád, ale neshodneme se na některých věcech v životě. On je stále ještě ženatý (domluvili se s manželkou, že se rozvedou, až dcera bude dospělá), ale už stačil několikrát zdůraznit, že podruhé už se ženit nebude. Další věc je ta, že společné dítě už taky nechce, což já bych si moc přála. Mám ho moc ráda, ale v těchto, pro mne důležitých věcech, se neshodneme. On mi říká, že jestli ho mám ráda, tak se kvůli němu těchto svým přání vzdám a budeme žít tak, jak žijeme doteď. No jo, jenže, teď si třeba koupil auto (výhradně jen za svoje peníze), auto mi půjčí kdykoli potřebuji, ale kdyby se s ním něco stalo, tak si i pro to pitomý auto přijde jeho zákonitá manželka, protože právně je auto jeho a její. Má stále i trvalé bydliště u ní, vlastně není jediný důkaz o tom, že bydlíme spolu. A jemu je tohle všechno jedno. Říká, že nejdůležitější je pro něj to, že se máme rádi a ostatní není podstatné. Ale já si zase myslím, že jsou i ostatní věci, které jsou podstatné, protože ty jsou výsledkem toho, že ty dva se mají rádi. A pokud se někdo se nechce znova ženit, ale na ukončení manželství s bývalou partnerkou nepospíchá, tak to se mi tedy nelíbí. Musím napsat, že to, aby se k ní vrátil opravdu nehrozí. Jsou od sebe 7let a i ona má svého přítele. Co si tom myslíte. Smířili byste se s tím, že máte doma ženatého chlapa, který ještě min. 3roky ženatý bude, že ženit už se znova nebude (ač ví, že vy po tom toužíte) stejně tak, jako toužíte po společném dítěti, ale on ne. Mám ho ráda, ale tohle hodně bolí. Díky za názory.