Ano, jako obvykle se tu vyrojí narážky na příručku od všech těch, kteří ji ani neměli v ruce... je to jako bych se já vloudila na nějaké křesťanské fórum a posmívala se diskutujícím, že jedou podle příručky.
Nicméně souhlasím v tom, že bydlení s (pra)rodiči dělá dobrotu málokde. Předpokladem úspěchu jsou opravdu dobré vztahy, ty jsou však dány v sázku, mohou se tím pokazit. Já sama bych se svými rodiči bydlet nemohla ani omylem, dovedu si to už představit s rodiči přítele, ale i tak je spíš optimální mít je blízko než s nimi zcela sdílet zahradu nebo i dům. Myslím, že dnešním dětem prarodiče moc chybí, jenže vztahy bývají natolik narušeny, že třeba u mých rodičů jsem tomu ráda - mým dětem chybí míň než by mně nadbývali, bohužel
.
V tom, že se snažíte o respektující výchovu, kdežto prarodiče jsou autoritativní, bych asi taky neviděla ten zásadní problém - pravděpodobně se setkají s jiným přístupem i leckde jinde - ve školce, škole atd. Nedávno mě napadlo, jestli je respektující přístup třeba nakažlivý - když má větší dítě kamaráda, který doma zažívá autoritativní výchovu, jestli se třeba naučí od svého kamaráda respektující způsoby komunikace a pak se třeba dokáže doma bránit těm autoritativním až tak, že své rodiče "přiměje", aby mu věnovali více respektu... něco podobného by mohlo fungovat i mezi vnoučaty a prarodiči, ne? A co tvůj muž, četl RaR? U nás čtu jen já a doufám, že až muž uvidí, že a jak to funguje, naučí se to spontánně ode mě
. Tak možná že by ti prarodičové taky mohli... i když tam to asi bude obtížnější, jsou to ti "staří psi".
Občas taky váhám, zda prarodiče požádat, aby neříkali věci, které říkají, např. srovnávají sourozence a dávají jednoho druhému za vzor, říkají "spadneš!" místo "je tam příkrý sráz, musíme dávat pozor" atd.
Jsou to vaše děti a jejich prarodiče by vám do výchovy mluvit neměli. Pak byste ale zase vy neměli moc mluvit do toho, jak se oni chovají k nim, pokud jim je svěříte (pokud to není neúnosné - plácnutí, křik...). No neexistuje uspokojivá odpověď...