Přidat odpověď
Karambo, souhlasím, že po desítky let bylo normální, aby generace bydlely pohromadě, ale já mám pocit, že to byla spíš z nouze ctnost. Lidi tehdy zpravidla neměli jinou možnost, a kdyby to šlo, tak by takto nežili. Jsem z družné rodiny, která drží hodně pohromadě, bydlíme blízko sebe, často se navštěvujeme a pomáháme si, jsem hrozně ráda, že to takhle funguje, ale společné bydlení... Ani náhodou. Také mi přijde smutné, když spolu blízcí příbuzní mají minimální kontakty, ale přiznám se, že s názory o dnešním tvrdém individualismu a o tom, jak to bylo dřív úžasné, když více generací žilo pohromadě, dost nesouhlasím. Mí příbuzní takto samozřejmě také žili a co vím, nebyl to žádný med. Za jednu z největších výhod této doby a této země považuji skutečnost, že když má člověk doma s rodiči velké neshody, tak má možnost se v poměrně mladém věku osamostatnit a zbytek života si žít podle sebe a netíží ho vidina, že bude mít do konce života za zády někoho, kdo ho bude buzerovat.
Předchozí