Jájule, moc hezky napsáno.
Já svému muži sbalila ranec ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, v den tátova pohřbu, že řekl své přítelkyni, že mi bylo jedno, že mi tátu odvezli do nemocnice, protože jsem si klidně odjela na hory. Nešťastnou shodou okolností tátu odvezli asi hodinu před naším odjezdem... a druhý den umřel na bleskový zápal plic.
Myslím, že člověk nemůže druhému poručit, čekat "až to vyšumí" chce hodně odvahy a trpělivosti. A přeci jen aspoň nějaký ten kousek víry v toho druhého.