Mám pokračovat a zjišťovat jestli je to ten pravý? Nebo jsem blbá, že vůbec o něčem takovém přemýšlím, když jsem relativně spokojená...?

Hezká otázka. Někdo spálí mosty za pár minut a řízne do něčeho a pak hledá cestu zpět, a pak někdo neřízne za dlouhé roky a lituje taky, když mu dojde, že život je krátký a někdo řízne a je to lepší.

Relativně spokojená je taky zajímavej pojem. Ono někdy nevadí, když parner/ka - pije, je nepořádný/á, usurpátor, moc hodný/á, moc v práci... moc cokoliv.... pokud protějšek ví, co v partnerovi má a hlavně to vyhovuje... a je ochoten se přizpůsobit.

Tak jsem si zafilozofovala a radím vyčkat. Ve chvíli, kdy je ve vztahu dítě - a ve vašem je, je to vždycky složitější.