No pokud je spoření zdravý a s rozumem, pak ano. Kamarád, o kterém jsem psala, je už pro mě poněkud v extrému, dá se to pochopit, vzniká to většinou jako zvyk v dětství, odkoukaný přístup, to, že pořád poslouchal, jak na nic není...atd. On třeba své jedné přítelkyni na dovolené v cizině vyčetl, že si chtěla koupit flašku balené vody, když si jí mohla nechat někde natočit z kohoutku. Ono takhle je to trochu vytržené z celého obrazu, který znám dost podrobně, takže někomu to může připadat v pohodě...
Podle mě je ale ideální, když se ti dva v tomto směru alespoň rámcově shodují....