Já to vidím tak, že "útěk" není řešení. Protože utečeš z nějaké situace a po čase můžeš zjistít, že ani ta druhá není ta nejideálnější. Pokud jsi relativně spokojená (jak píšeš), pak bych začala pracovat na sobě a potažmo na vztahu s manželem. Jasně, mělo by se to týkat obou dvou, ale každý musí začít nejdřív sám u sebe, aby se mohlo měnit okolí. Takže pokud ten vztah nechceš zahodit, aniž by jsi zkusila udělat vše proto, aby mohl opět rozkvést, pak to udělej. Vždycky jsou oblasti a situace, které nám umožní někam se posunout a něco sami na sobě vylepšit.
Ze své zkušenosti vím, že naši nejbližší nám zrcadlí nás samotné, zkus zapřemýšlet, jestli to, co ti vadí na manželovi náhodou nemáš uvnitř sebe i ty sama. Jestli, když očekáváš více lásky, jí opravdu ty sama dokážeš ve stejné míře dávat i jemu. Dokážeš dávat jemu to, co sama ty od něj očekáváš? Ale upřímně...
Zkus nejdříve změnit sama sebe a pak pozoruj, jaký vliv to má na tvé okolí.

Pokud máte dítě, už nerozhoduješ jen sama za sebe, ale i za své dítě. Nikdo jiný tvému dítěti nenahradí tatínka a nikdo ho nebude mít tak rád, jako jeho vlastní otec (pokud teda vztahy nevybočují z normálu - alkoholik, tyran apod.), ač se to tak může ze začátku jevit. I když kdoví, možná vyjímka potvrzuje pravidlo. Já jen píšu ze své zkušenosti, jak mohu pozorovat v okolí.

Přeji hodně trpělivosti.