Induánko promiň že odpovídám tak pozdě, nějak mě pohltilo moje pracovní nasazení :-D.

Prostě s mým bývalým přítelem rozešli, myslím myšlenkově, názorově... postupně jsme měli každý svůj život ale zatímco já ten jeho život a přátele spíše akceptovala, on ten můj ne. Lépe řečeno, nebyla jsem mu dost dobrá, holt mamina s dítětem a obyčejnou mateřskou se nemůže rovnat finančně lépe zabezpečeným ženám a dívkám a maminám bohatších mužů. To je realita. A pak - díky přítelově práci (poradenství) se kolem něj motala spousta holek a žen a lovkyň, až mě to přestalo bavit. Navíc jsme se pro něj stala spíš kamarádka a když se do jedné čerstvé třicítky zamiloval a začal mi jí cpát pod nos, přestalo mě to bavit. Došlo mi, že i když tohle ustojíme, tak bude vždycky nějaká další zájemkyně nebo lovkyně. V té době mi bylo 34 a měla jsem a stále mám pocit že jsem ještě poměrně mladá a nemusím svůj život trávit s někým, s kým mám sice dítě, ale jinak si jdeme každý svojí cestou. Možná, kdyby mi ty holky nestrkal až pod nos a jinak fungoval jak měl, tak bysme to ustáli, ale takhle... A navíc, jedna důlžitá věc - nějak nás také přestal bavit společný sex, jiskření se už dááávno vytratilo... a bez toho byl pro nás oba vztah napůl mrtvý.

A zpátky bych ho nebrala, každý jsme už jiný a navíc, pořád mě na něm štvou stejné věci a i když teď spolu vycházíme relativně přátelsky a slušně, pořád nejde zapomenout na to, jak mě odstavil kvůli jiné ženě. Možná jsem moc hrdá, ale nechci být s někým za každou cenu. Chci být pro toho "svého" chlapa první ženská na světě, nikoliv až druhá nebo dokonce pátá ;-)