Yuki, díky za první odstavec. Rozhodně inspirativní. Ten poslední mě pobavil. Do toho máme s manželem daleko. Místo vybuchnutí suše a klidně mluvím... To bych si přála, aby se mi občas dařilo. Psala jsem, že se respektující styl stále učíme, neb nás jako děti nikdy nikdo moc nerespektoval a že nám to stále moc nejde. Ale myslím, že RaR ani o přetvařování není. Spíš o tom, že svůj hněv, vztek apod. projevíš kultivovaným způsobem. Třeba zvýšeným hlasem, bouchnutím do stolu namísto bouchnutí do dítěte či obviňování ho ze všeho, výčitek, výhrůžek apod. Zrovna s mou mamkou ses netrefila. Ta na nějaké synovo zlobení reaguje dlouho smíchem a srandičkama a pak už nezvládne a začne křičet, vyčítat, vyhrožovat, vyčítat, vyhrožovat ev. plácne. A co se týká maminek kamarádů... myslím, že to vůbec nevadí poznat, že jinde to funguje jinak, ale u kamaráda bude chvíli, ale u prarodičů je nyní třeba týden a pokud bychom s nimi bydleli tak denně.