Dneska je venku po dlouhé době krásně a já mám od rána smutnou náladu.Ráno jsem měla s kamarádkou sraz na hřišti,kamarádka tam ještě nebyla,tak jsme si šli se synem ještě něco vyřídit a pak se vraceli zpět na hřiště,po cestě se syn coural,pak chtěl nosit,mě už 2 dny hrozně bolí záda,pak mi utíkal na trávu na pampelišky,tak jsem na něj volala,ať jde a do toho mi nějaký chlapík povídá,vy jste nějaká zlá maminka,dost mě to překvapilo,na syna jsem pouze volala nezdrobnělým jménem několikrát,ať jde.Na hřiště jsme nakonec došli,děti si pohrály,a když jsme se vraceli domů,malý mi na odrážedle málem vlítnul pod auto,na poslední chvíli ho nějaký pán zachytil,přitom já za ním utíkala,ale prostě byl rychlejší,už jsem jen čekala,jak dostanu od pána sodu,ale řekl,že je to v pohodě.Je mi z toho smutno.Malý je beránek a velká svéhlavička,je neustále jen se mnou a někdy večer mě vyhání a chce být jen s tatínkem,což chápu,jenže můj partner,přestože je to jinak skvělý,chápavý,hodný chlap,tak syna si nevezme na procházku ani náhodou,má problémy s koleny od mládí a často mu kolena i prsty u nohou natýkají,takžé na procházky nechodí,já maminku nemám a nemám nikoho,kdo by si malého byť na chvíli vzal ven,nestěžuju si,jsem přešťastná,že ho mám,jen někdy fakt nevím,jak na něj,jsem málo trpělivá,mám prostě dneska nějakej den blbec.Pohádala jsem se s partnerem a vyhnala jsem je ven a teď tu sedím a je mi na ....