Upřímně řečeno řeči o poslání lékařů nemám vůbec ráda, a to zdravotník nejsem a ani bych být nechtěla za těhle podmínek! Všichni mají povolání, jen zdravotníci poslání, což mi někdy přijde jako vyjádření pro: měj velkou zodpovědnost, relativně malý plat, neuvěřitelně dlouhý pracovní týden, usmívej se od rána do večera od ucha k uchu a neopavažuj si stěžovat nebo chtít větší plat, protože je to nemorální hrabivost, vždyť být zdravotník je poslání. A proč by nemělo být poslání povolání právníků, co hájí nevinné, zedníků, kteří staví nemocnice, ekonomů, kteří zodpovídají za financování nemocnic nebo státu? Že by třeba všichni výše jmenovaní pracovali od nevidím do nevidím za almužnu a byli rádi, že mají poslání. Prostě nesouhlasím. My pacienti máme fůru práv, víme jak se jimi ohánět a každá povinnost je opruz (jako například ukázat kartu pojišťovny, vážně hrůza...),zdravotníci žádná práva oproti pacientům nemají, maximálně tak, že útočník by měl dostat vyšší trest, napadne-li je při výkonu povolání, krok správným směrem, ale žádná sláva tedy. Chápu, že pacienti jsou nemocní a vystrašení, mají své potřeby a obavy a opravdu většinou nejsou ve stavu tolerovat potřeby ostatních, ale nároky na zdravotníky mi přijdou skutečně přehnané. Je mi jasné, že se do mě teď asi pustí spousta lidí, ale je to můj názor.