Lucíku, mám dvouletou holčičku narozenou taky v květnu a je to úplně to samé. Když mě nevidí, všechno v pohodě, jak jsem ale někde kolem, tak na mě taky většinou visí. Naštěstí si ale hodně vyhraje s bráškou, který je mimochodem úplný opak. Od malička by se družil s každým, ve dvou letech bych ho mohla klidně dát do náruče úplně cizímu člověku, ten by si ho mohl odnést, kam by chtěl a synovi by to bylo jedno. Jak jsme přišli někam, kde si hrály děti, tak se okamžitě zapojil a mě si celou dobu ani nevšiml. Holt každý dítko máme úplně jiný. Ale na dcerku netlačím, snažím se s ní chodit mezi děti, aby si trochu zvykala, ale když si s nimi nechce hrát, tak je prostě u mě a ať si každý myslí, co chce.
Syn nikdy nebyl chovací mazel, zato dcerka se taky pořád tulí, pusinkuje - fakt si to užívám Každá povaha má holt svoje klady a zápory