A neměly jste problém odjet??? Já se asi taky budu muset někam přesunout za přítelem nebo s ním, i když jen po Evropě.. Ale jsem už stará popelnice a vůbec si to neumím představit. Jako zbalit se ve čtyřiceti, nechat tady celou existenci a začínat úplně od nuly někde jindy. Jdu po Praze a cítím, že jsem prostě odsud! Být z Prahy je součástí toho, kým jsem - absolutně si neumím představit, že "moje" město by bylo někde jinde. Mám pocit, že už napořád by to bylo tak maximálně bydliště s tím, že "moje" město by zůstalo někde za mnou... Stejně tak byt, který jsem pracně pořídila a zařídila - neumím si představit, že by přestal existovat a nebyl pro mě k dispozici. Třeba jenom prázdný a čekající, až se vrátím ...
Máte nějakou zkušenost s tím, že to "neumím si ani představit" se nějak rozpustí, zlomí? V poslední době dokonce uvažuju, že bychom to nechali jako dojížděcí vztah, kdy každý bydlí v jiné zemi, natrvalo ...