Gabi - určitě nejseš sama. Přijde mi smutný, že společnost se v lecčem dost nastavená tak, že člověk nesmí být "slabý", ukázat svoje slabiny, podlehnout apod.
Ona ta psychicky prostě nevydrží všechno a při určitém tlaku začne slábnout a kolabovat. Pak mi přijde lepší řešit takovou situaci včas. Ty následky by pak mohly být opravdu fatální (v mnoha směrech).

Já mívám úzkosti, dneska už docela bezpečně poznám, kdy je to "za hranou". Krabička toho nejslabšího Neurolu mi dneska v pohodě vystačí skoro na dva roky. Když jsem byla opravdu v krizi, byla pochopitelně ta situace jiná, léky jsem brala denně, ale jak se situace vykrystalizovala a následně řešila, nebylo nutné, abych brala prášky. Abstinenční příznaky nulové.