No, máš to už teď dost těžký, myšlenky, které tě napadají, že to dítě nechceš, si vyčítat nemusíš, souvisejí přece s tvou situací. Jen bych řekla, že to je možná způsob, jak nebýt naštvaná na partnera nebo na sebe. Píšeš, že by partner chtěl, aby se dítě jmenovalo po něm - tomu nerozumím, proč by mělo mít jeho příjmení, pokud on nebude s tebou? Ber to, prosím, jako první otázky,které mě napadají, vůbec neznám souvislosti, v nichž žijete, ale tohle mě docela překvapuje.
Píšeš taky, že partner o řešení jen mluví, pak asi nezbyde nic jiného, než abys začala řešit ty, a to především pro sebe a dítě, pokud si ho necháš.