no ve skutečnosti se mi chce i nechce. Mám to tak s každou dovolenou. Mám přátele, oba psychology, kteří věří, že cokoliv se stane, není náhoda. Například jejich dítě zakašle a oni hned hledají důvody proč, co jim tím chce osud říct, co to znamená. No to by mi z toho hráblo. Myslím, že některý věci jsou náhoda a některý věci můžou být znamení či co. Hrozně miluju vysoký hory, vím, že bychom si to tam užili ale na druhou stranu tam jet ve středu s dítětem, co ho v neděli propusitili z nemocnice a jehož dgn. není známá.... prostě nemůžu nevnímat tolik věcí jako souhru náhod, je toho nějak moc.
A nebo je to jenom docela obyčejný utužování matek.