přeji krásný sluníčkový den, Vám všem - statečným holkám,které jste pohlédli nevěře do očí...
S manželem máme za pár dní výročí- 1. rok od svatby a 10 let společného života, máme spolu 2 děti(5 a skoro 2 roky)
Jsem s manželem od svých necelých 17let, jemu je nyní 30.
Za náš vztah jsme si prošli lecčím: tím hezkým, i tím méně krásným, ale i tím ošklivým, bohužel...
Já manžela miluju celým svým srdcem neustále i přes to všechnno....
Po 2 letech našeho vztahu se mi tehdy přiznal, že když jsme spolu byli prvních 6.měsíců, tak mě podvedl, prý si to moc nepamatoval, jen se vzbudil v posteli nahý, vedle něj kondom...proč mi to řekl až po roce a půl?prý se bál, že bych ho opustila, kdyby se přiznal hned... a proč mi to teda sakra musel vůbec říkat po téměř 2 letech?prý s tím nemohl žít...já mu odpustila...

po 5 letech vztahu se nám narodil syn, po nějaké době se znovu doznal k tomu, že se zase někde "jen líbal" s jinou, a zase ta stejná písnička, nemůže s tím žít musí mi to říct...já mu opět odpustila.Za další 3 roky se nám narodila dcera, svatba byla když malá měla rok..

Týden před svatbou šel jednoho pátečního večera s košem, přišel ve 4 ráno, měla jsem už strach, dálkově studuji a měla jsem druhý den školu, měl hlídat děti...tehdy jsem jen tak koukla s balkonu a dodnes toho lituju, stál tam můj budoucí manžel a divoce se líbal s jinou a přitom všem jí osahával zadek! V tu chvíli se mi zhroutil svět...zavolala jsem na něj v tom šoku, ale on utekl do restaurace naproti našemu domu, ona tam pinklovala...přišel opilý a druhý den se to snažil uhrát na to, že má okno a že si nic nepamatuje,že jsem si to vymyslela!nemohla jsem tomu věřit, místo proseb o odpuštění, či jakékoliv jiné omluvy,jsem čelila nařčení, že jsem si to celé vymyslela!Bylo mi z něj nablití..nakonec se omluvil, já si ho i přes to vzala ale s velikou ránou na srdci a velkou bolestí...myslela jsem, že mi to o svatbě vynahradí, ale nakonec se opil tak, že jsem se musela sama soukat ze šatů, uspinkat děti, a každý jsme spali s jedním, takže oddělené lože i o svatební noci, ráno zase omluvy, jsem asi blázen, že ho pořád miluju a pořád mu odpouštím,ale srdci neporučím...Podniká, má málo času na všechno,bohužel i na nás,..jsem s dětma sama od rána do pozdních hodin, nemám po ruce žádnou babičku...musím to zvládnout, studuju, stavíme barák...6 let jsem nikde sama nebyla s jedinou kámoškou či vlastní sestrou ani na jednom kafi, jsem stále u dětí,starám se o chod dalších věcí,já manžela nepodvedla za náš vztah ani jedinkrát, tak je to fér?!? ani bych nechtěla...tak proč on?
Tvrdí, že mně miluje, a že beze mně nechce být i sex si dokážeme velmi slušně užít, tak to nechápu...jsou tu ještě erotický časopisy, který u něj neustále objevuju...a nebo on s notebookem na toaletě a tam si pouští erotiku... mně to celkem bolí, nevím proč, je mi hrozně...nevím proč se s tím schovává když při sexu se mnou kouká na porno.
Nevím co dělat, nechci aby mně podváděl, když říká, že mně miluje, že jsem krásná, tak proč potom tohle všechno?Jsem zoufalá, už jsem i přemýšlela o sexu ve třech, vím, že po tom tajně touží jako každej chlap, ale nevím jestli bych to dokázala překonat tohle podstoupit, snad jen kvůli němu, jen jako zpestření, ne jako něco pravidelného...co když se zamiluje a já ho ztratím jen kvůli tomu, že jsem mu chtěla dát vše po čem touží?Nemáme na sebe čas,spolu jsme nikde nebyli ani nepamatuju, máme za pár dní vyročí, tak nevím jestli má cenu zase jednou po letech spolu někam vyrazit jen sami dva...nechci se celý život vzpamatovávat z jeho nevěr a čekat, že se změní...a já vím, že nezmění, jelikož jsem si jistá ,že kdyby někam vyrazil do společnosti, trochu popil, ztratí svoje veškeré zábrany a já tu zase budu sedět doma u dětí a čekat na to, až bude znovu žádat odpuštění....poraďdte mi, prosím , jak se mám z této situace dostat ven...