Už si s mužem vážně připadáme, že asi nejsme normální, ale prakticky pokaždé (v ČR) máme v kempu problém s hlukem v noci a zdá se, že jsme snad asi jediní, komu to vadí. Existuje ještě někdo, komu to vadí taky a kdo se rovněž snaží narušitele ztišit? A daří se mu to?

Dřív (bez dětí) jsme chodili hřebenovky a přespávali po cestě (v českých CHKO prakticky neexistují tzv. vyhrazená místa, takže načerno), tam byl samozřejmě vždy klid. Jednou jsme v Orlických horách sešli z hřebenu, abychom spořádaně přespali v kempu, ale tamní luxus (sestříhaný trávní, bazén a wi-fi) nás znechutil a hned jsme vydupali zase zpátky, od té doby s tím nemáme morální problém. Jenže s malými dětmi takto zdolávat hory nelze, koupili jsme větší stan a jezdíme po kempech. A nejspíš i proto, že jsme si zvykli na horský klid, nám neskutečně vadí ožralové, puberťáci a jiná individua, která vyřvávají do noci nebo dokonce produkují hudbu.

V zahraničí tento problém nebývá, jen jednou jsem v Rakousku uklidňovala přiopilé motorkáře a ti se fakt zklidnili. U nás se nám s takovými lidmi nepodařilo dohodnout nikdy, jednou se s mužem dokonce málem porvali. Výjimkou jsou kempy, kam jezdí hlavně cizinci, to jsme byli u Vrchlabí, kde se ale zrovna pořádaly Pivní slavnosti, takže legální rambajz až do noci a nebylo od něj pomoci. Když není domluva s kempařema, voláme správce, který je ale většinou neschopný. Akorát loni v Hamru na Jezeře se fakt osobně postaral o to, aby mládež ztichla. Minulý týden jsme vyrazili do Bítova k Vranovské přehradě, počasí sice nic moc a před sezónou spousta věcí mimo provoz, ale aspoň bude klid, že jo. Omyl. Přijela mládež na školní výlet a z každé chatičky šla na plné koule jiná muzika. dětičky halasily a křičely, a nedivím se jim, když celý dlouhý rok musely sedět v lavici a nerušit. Muž už už preventivně upadal do epileptického záchvatu, protože tušil, co se bude dít v noci. Já ho uklidňovala, že přece existuje nějaký návštěvní řád a že děcka jsou skoro dospělá, budou rozumná. Ze začátku s nimi sice domluva byla, ale oni ji nakonec nedodržovali, tak jsme se obrátili na jejich učitele, kterému to bylo evidentně jedno, a pak jsme začali "otravovat" správce, který je údajně několikrát zklidňoval, ale ve skutečnosti nic nezmohl. Ve dvě v noci mi došla trpělivost a brnkla jsem na 158, za dvacet minut zabrzdila u brány policejní dodávka a mládež střelhbitě ztichla a zmizla.

Mně tedy je na nic už z toho, že se tyhle děti učí - je nás hodně, tak co bychom brali ohledy, že jo. Správce je měl podle řádu nekompromisně vyhodit, pan učitel nechť zvedne sluchátko a zavolá rodičům, ať si pro děti přijedou. Asi by si to rozmyslely a byl by klid. Jenže pan správce vydělá na pár chatkách mnohem víc než na jedné rodince ve stanu, tak co by se na ně zlobil.

Máte někdo podobné zkušenosti? A snažíte se urvat si svůj kus ticha, nebo si zacpete uši a trpně čekáte, až to skončí? Můžete nám doporučit český kemp, který by byl fajn pro malé děti a byl v rukou správce, který si prokazatelně umí zjednat klid alespoň v noci? Jinak to asi vypadá, že se stanem budem vyrážet už jen do zahraničí...

Dík